Lidé

David Kosař absolvoval magisterské studium v oboru Právo na Masarykově univerzitě, dále získal titul LL.M. v oblasti lidských práv na Středoevropské univerzitě a titul J.S.D na New York University School of Law. V prosinci 2023 byl David Kosař jmenován profesorem pro obor ústavního práva a státovědy. Je členem Vědecké rady NEURON v oboru společenské vědy.

Aktuálně vede Katedru ústavního práva a politologie na Právnické fakultě MU. Zároveň vede projekt o vlivu neformálních institucí na fungování soudů (“INFINITY – Informal Judicial Institutions: Invisible Determinants of Democratic Decay“, 2021-2026) na na Ústavu pro otázky soudnictví.

V minulosti působil jako asistent soudce a místopředsedy Nejvyššího správního soudu a jako asistent soudkyně Ústavního soudu. V roce 2016 získal jako první český právník prestižní grant Evropské výzkumné rady na studium fungování soudcovské samosprávy (“JUDI-ARCH – The Rise of Judicial Self-Government: Changing the Architecture of Separation of Powers without an Architect”, 2016-2021). Získal cenu „Právník roku“ za rok 2016 v oblasti občanských a lidských práv.

Jednou z jeho nejvýznamnějších publikací je Komentář k Listině a Komentář k Evropské úmluvě o lidských právech. Ze zahraničních publikací k jeho největším úspěchům patří monografie „Perils of Judicial Self-Government in Transitional Societies” (CUP, 2016) a články v German Law Journal (s Michalem Bobkem), American Journal of International Law (s Lucasem Lixinskim) a v European Journal of International Law (s Janem Petrovem). Z poslední doby si nejvíce cení článků „Comparative Court Packing“ v ICON (s Katarínou Šipulovou) a „The Case for Judicial Councils as Fourth Branch Institutions“ v EuConst (s Katarínou Šipulovou a Ondřejem Kadlecem), „The Art of Waiting Humbly: Women Judges Reflect on Vertical Gender Segregation“ ve Feminist Legal Studies (s Marínou Urbánikovou a Barbarou Havelkovou) a „Court Hoarding“ v Law & Policy (s Patrickem Casey Leisure). Kromě těchto časopisů David dále publikoval v Law & Social Inquiry, Hague Journal of the Rule of Law, German Law Journal, International Journal of Refugee Law a většině klíčových českých právnických časopisů. Je také členem několika učených společností (ASIL, ESIL, LSA, ICON-S, ECPR) a inaugurovaným spolupředsedou středo a východoevropské sekce ICON-S (2018-2024). Výzkumné zájmy Davida Kosaře zahrnují ústavní teorii, srovnávací právo veřejné, otázky soudnictví, lidská práva včetně judikatury ESLP, uprchlické právo a tranzitní spravedlnost.

Jan Filip absolvoval magisterské studium v oboru Právo na Univerzitě J. E. Purkyně (nyní Masarykově) univerzitě v letech 1969-1974. Titul JUDr. získal v roce 1975 a vědeckou hodnost CSc. v roce 1984 na Komenského univerzitě v Bratislavě. Na katedře ústavního práva působil od roku 1970 jako pomocná vědecká síla, od 1. 10. 1973 se stal asistentem. Habilitoval se v roce 1993 s prací Základní otázky volebního práva a v roce 1998 byl jmenován profesorem pro obor ústavního práva. V letech 1995 – 2013 byl vedoucím katedry a v letech 1995 až 1996 ředitelem Mezinárodního politologického ústavu.

Vyučoval v rámci magisterského studia předměty jako "Ústavní právo", „Ústavní vývoj na území ČR“, „Řízení před Ústavním soudem“, „Parlamentní právo“ a "Volební právo", podle potřeby přednášel v předmětech „Státověda“, „Podstawy polskiego prawa“, v rámci programu Erasmus vyučoval „Czech Constitutional Law and Political System“ a „Verfassungsrecht der Tschechischen Republik“, v rámci navazujícího magisterského studia oboru „Veřejná správa“ je přednášejícím předmětů „Ústavní základy veřejné moci a její organizace“, „Právotvorba pro veřejnou správu“. Po více let byl zapojen do výuky v rámci LLM, od 2008 v rámci MPA. 2002-2006 vyučoval „Ústavní právo“, „Srovnávací ústavní právo“ a „Metodiku tvůrčí práce“ na Univerzitě T. Bati ve Zlíně. Koncem 80. let vedlejší pracovní poměr jako samostatný odborný pracovník Ústavu státu a práva ČSAV a v roce 1990 ve vedlejším pracovním poměru pracovník Ústavu státní správy.

V minulosti působil jako poradce a asistent soudců Ústavního soudu (1992, 1994 – 2013). V letech 2013-2023 byl soudcem Ústavního soudu. Dále v letech 1987 až 1992 působil v různých formách v Legislativním odboru Kanceláře Federálního shromáždění a v letech 1997 až 2007 byl též pracovníkem Legislativního odboru Kanceláře Senátu. Od května 1990 do zániku ČSFR byl členem Komise pro veřejné právo Legislativní rady vlády ČSFR, 1998-2006 byl členem Legislativní rady vlády, od září 1990 do voleb v roce 1992 expertem Komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR. Podílel se aktivně na přípravě řady právních předpisů pro obor ústavního práva přímou účastí nebo prostřednictvím konzultací a posudků na žádost ministerstev, poslanců nebo jejich klubů, popř. volebních komisí a politických stran.

Jeho publikační činnost byla zaměřena na potřeby výuky i praxe. V roce 1993 publikoval první učebnici Ústavního práva po přijetí nových ústavních předpisů, je spoluautorem řady dalších učebních pomůcek vydávaných katedrou pro obory státovědy, politologie a dalších předmětů. V letech 1993 až 2013 pravidelně publikoval zejména ve fakultním Časopise pro právní vědu a praxi (více jak sto článků a recenzí), kde je od roku 1996 předsedou redakční rady. Je spoluautorem komentáře k Ústavě ČR (Linde 2010) a dvou vydání komentáře k zákonu o Ústavním soudu (C. H. BECK 2001, 2007). Od roku 1992 je členem Vědecké rady Právnické fakulty, v minulosti byl též členem vědeckých rad Masarykovy univerzity (1993-1996), Palackého univerzity (2000-2003) a Právnické fakulty Karlovy univerzity (od 1999-2017). Je rovněž členem redakčních rad řady odborných časopisů u nás a v Polsku

David Kosař absolvoval magisterské studium v oboru Právo na Masarykově univerzitě, dále získal titul LL.M. v oblasti lidských práv na Středoevropské univerzitě a titul J.S.D na New York University School of Law. V prosinci 2023 byl David Kosař jmenován profesorem pro obor ústavního práva a státovědy. Je členem Vědecké rady NEURON v oboru společenské vědy.

Aktuálně vede Katedru ústavního práva a politologie na Právnické fakultě MU. Zároveň vede projekt o vlivu neformálních institucí na fungování soudů (“INFINITY – Informal Judicial Institutions: Invisible Determinants of Democratic Decay“, 2021-2026) na na Ústavu pro otázky soudnictví.

V minulosti působil jako asistent soudce a místopředsedy Nejvyššího správního soudu a jako asistent soudkyně Ústavního soudu. V roce 2016 získal jako první český právník prestižní grant Evropské výzkumné rady na studium fungování soudcovské samosprávy (“JUDI-ARCH – The Rise of Judicial Self-Government: Changing the Architecture of Separation of Powers without an Architect”, 2016-2021). Získal cenu „Právník roku“ za rok 2016 v oblasti občanských a lidských práv.

Jednou z jeho nejvýznamnějších publikací je Komentář k Listině a Komentář k Evropské úmluvě o lidských právech. Ze zahraničních publikací k jeho největším úspěchům patří monografie „Perils of Judicial Self-Government in Transitional Societies” (CUP, 2016) a články v German Law Journal (s Michalem Bobkem), American Journal of International Law (s Lucasem Lixinskim) a v European Journal of International Law (s Janem Petrovem). Z poslední doby si nejvíce cení článků „Comparative Court Packing“ v ICON (s Katarínou Šipulovou) a „The Case for Judicial Councils as Fourth Branch Institutions“ v EuConst (s Katarínou Šipulovou a Ondřejem Kadlecem), „The Art of Waiting Humbly: Women Judges Reflect on Vertical Gender Segregation“ ve Feminist Legal Studies (s Marínou Urbánikovou a Barbarou Havelkovou) a „Court Hoarding“ v Law & Policy (s Patrickem Casey Leisure). Kromě těchto časopisů David dále publikoval v Law & Social Inquiry, Hague Journal of the Rule of Law, German Law Journal, International Journal of Refugee Law a většině klíčových českých právnických časopisů. Je také členem několika učených společností (ASIL, ESIL, LSA, ICON-S, ECPR) a inaugurovaným spolupředsedou středo a východoevropské sekce ICON-S (2018-2024). Výzkumné zájmy Davida Kosaře zahrnují ústavní teorii, srovnávací právo veřejné, otázky soudnictví, lidská práva včetně judikatury ESLP, uprchlické právo a tranzitní spravedlnost.

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka Ph.D. (1969, Boskovice). Katedra ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v
Brně. V letech 1990-98 a 2014-19 člen zastupitelstva, 1990-91 radní a 1991 a 1992-94 místostarosta městské části Brno-Jundrov. V letech 1993-96 advokátní koncipient. Advokátem byl 1996-2006 a je od roku 2014. V letech 1998-2006 člen a 2002-06 místopředseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. V letech 2006-14 byl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, 2006-11 náměstek nejvyšší státní zástupkyně, 2011-13 náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. V letech 2014-18 rektor Vysoké školy Karla Engliše v Brně.

Web: www.zdenekkoudelka.cz

Pavel Molek vystudoval právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a politologii na Fakultě sociálních studií téže univerzity. V akademickém roce 2009/2010 absolvoval roční studijní program LL.M. Law in European and Global Context na Universidade Católica v Lisabonu.

V letech 2003–2013 pracoval jako asistent soudce na Nejvyšším správním soudu. V letech 2013–2015 působil jako asistent soudkyně Ústavního soudu. S účinností od 1. ledna 2016 byl jmenován soudcem a přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, kde je předsedou senátu a také členem volebního senátu.

Zároveň se věnuje pedagogické a vědecké činnosti na Masarykově univerzitě v Brně, kde byl v roce 2015 jmenován docentem pro obor ústavní právo, a pohostinsky přednáší také na Universidade Católica v Lisabonu, a to každoroční dvoutýdenní kurz European Fundamental and Human Rights Law a týdenní kurz Right to Fair Trial.

Jeho hlavní publikační aktivitou od roku 2012 je série pěti knih rozebírajících lidská práva z pohledu jednotlivce v jurisdikci ČR a vycházejících v nakladatelství Wolters Kluwer: Právo na spravedlivý proces (2012); Politická práva (2014); Základní práva/svazek první: důstojnost (2017); Základní práva/svazek druhý: svoboda (2019); nyní dokončuje s manželkou Kristýnou Molkovou Foukalovou poslední knihu z tohoto cyklu: Úvod. Dále je autorem knih Právní pojem pronásledování v souvislostech evropského azylového práva (Praha: C. H. Beck, 2010) a Materiální ohnisko ústavy: věčný limit evropské integrace? (Brno: Masarykova univerzita, 2014), spoluautorem několika komentářů a dvou monografií („Svoboda projevu“ s Petrem Jägerem a „Soudní přezkum voleb“ s Vojtěchem Šimíčkem) a desítek článků publikovaných u nás i v zahraničí. Od roku 2004 systematicky zpracovává judikaturu Nejvyššího správního soudu pro Soudní rozhledy, v nichž je členem redakční rady. Je také externím členem redakční rady Vienna Journal on International Constitutional Law. Krom toho píše historické rozhlasové a divadelní hry.

Narodil se v roce 1969 v poetické a rázovité Ostravě, kde maturoval na Matičním gymnáziu (1987). V roce 1992 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, v roce 1995 ukončil na této fakultě i postgraduální studium a habilitoval se v roce 2001. V letech 1996 až 2003 pracoval jako asistent soudce na Ústavním soudu. V roce 2003 byl jmenován soudcem a přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu. V letech 2014–2024 působil jako soudce Ústavního soudu, v posledním roce byl rovněž jeho místopředsedou, nyní je opět soudcem Nejvyššího správního soudu. Po celou dobu se věnuje pedagogické činnosti, od roku 1992 vyučuje ústavní právo a další související předměty (je garantem předmětu Lidská práva as soudnictví) na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Je autorem či spoluautorem řady odborných textů a publikací a editorem několika desítek sborníků. Baví ho četba, historie a sport, který se snaží v omezené míře i aktivně (byť velmi neúspěšně) provozovat.

Robert Zbíral absolvoval magisterské studium v oborech právo na Právnické fakultě UP (kde později získal i doktorát z ústavního práva) a politologie/evropská studia na Filozofické fakultě UP. V roce 2017 se habilitoval na Fakultě sociálních věd MU. Období 2013-2014 strávil v rámci Fulbrightova stipendia jako výzkumný pracovník na University of Michigan Law School (USA).

Učitelskou „kariéru“ začal na Právnické fakultě UP, v roce 2016 přestoupil na Právnickou fakultu MU, kde na Katedře ústavního práva a politologie vyučuje (nepřekvapivě) státovědu, ústavní právo, politologii a několik dalších předmětů v magisterském i doktorském studiu. Od jara 2023 většinu pracovního času i duševního úsilí věnuje výkonu funkce proděkana pro vědu a výzkum.

Robertův výzkum se často pohybuje na pomezí práva a politologie, tematicky se soustředí především na otázky legislativního procesu a jeho výstupů, což s sebou nese častou aplikaci empirických metod. Nevyhýbá se ale ani klasickému právnímu doktrinálnímu přístupu. Výsledky své práce publikoval (mnohdy se spoluautory!) v pěti monografiích (např. Přenos pravomocí členských států na Evropskou unii: Cesta bez zpátečního lístku? Praha: Leges, 2013, nebo The Cradle of Laws: Drafting and Negotiating Bills Within the Executives in Central Europe. Oxford: Hart, 2020), mnoha kapitolách v monografiích (vydaných mj. v Oxford University Press) a zejména řadě článků v takřka všech hlavních českých právních časopisech i prestižních právních i politologických časopisech zahraničních (např. West European Politics, Common Market Law Review, Journal of Public Policy, European Union Politics, Parliamentary Affairs, Party Politics) a. V roli hlavního řešitele úspěšně realizoval dva projekty Grantové agentury ČR a pět projektů v rámci schémat Jean Monnet, zapojil se do tří projektů Horizon 2020 (jednou jako vedoucí výzkumného týmu). Od roku 2023 odpovídá za implementaci projektu excelentního výzkumu „CoRe“ (výzva OP JAK 1) na Právnické fakultě MU.

Mimo akademii Robert Zbíral pracuje dlouhá léta na částečný úvazek jako asistent soudců Ústavního soudu, v letech 2017-2023 byl členem Pracovní komise pro právo Evropské unie při Legislativní radě vlády. Byl či je součástí panelů pro výběr grantových projektů v ČR, Polsku a na Slovensku, v období 2022-2023 působil v Odborném panelu pro hodnocení výsledků při Radě pro vědu, výzkum a inovace.

Ve volném čase se Robert věnuje hlavně orientačnímu běhu a hraní futsalu. Jde o vzájemně naprosto nekompatibilní sportovní aktivity, díky čemuž nedělá ani jednu pořádně. Výdej kalorií více než úspěšně kompenzuje celoživotním hledáním nejšťavnatějšího hamburgeru. Všechny tyto aktivity se pokouší sdílet s manželkou a haldou dětí, některé z nich příležitostně vypadají, že jim to nevadí.

Jaroslav Benák vystudoval právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity (Mgr. 2010, Ph.D. 2015) a veřejnou ekonomii na Ekonomicko-správní fakultě téže univerzity (Bc. 2012, Ing. 2017). Na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého vystudoval teologii (Bc. 2023).

V letech 2017 (únor až prosinec) a 2023 (březen až květen) byl asistentem soudce Ústavního soudu Jana Filipa. Od srpna 2023 je asistentem soudkyně Ústavního soudu Veroniky Křesťanové. Od roku 2019 je členem rozkladové komise Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. V roce 2024 byl jmenován členem panelu č. 5 Social Sciences Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace.

Od roku 2019 je členem Akademického senátu PrF MU. V roce 2023 byl zvolen předsedou učitelské komory AS PrF MU. Od roku 2021 je zástupcem fakulty ve Sněmu Rady vysokých škol.

Od roku 2023 je šéfredaktorem Časopisu pro právní praxi, v němž dříve působil jako člen redakční rady (od roku 2019) a asistent redakce (od roku 2014).

Je členem České společnosti pro evropské a srovnávací právo (v letech 2021-2023 byl členem výboru), International Consortium for Law and Religion Studies a tajemníkem brněnské místní skupiny Společnosti pro církevní právo.

Ve výuce se s ním můžete setkat ve všech stupních studia. Je garantem povinných předmětů Úvod do státovědy (Bc.), Státověda (Mgr.) a Státověda a Ústavní právo 1-4 (Ph.D.) a rovněž několika PVP (Konfesní právo, Kanonické právo, Vybrané problémy kanonického práva, Praxe řízení před ESLP, Právo a náboženství, Politologické aspekty veřejné správy).

Ve své publikační činnosti se zaměřuje na mimoprávní vlivy na soudcovské rozhodování, právo a náboženství a ústavní soudnictví. Publikoval v časopisech International Journal of Human Rights, International Journal for Court Administration, Právní rozhledy, Soudní rozhledy a v Časopise pro právní vědu a praxi. Knihy, na nichž se podílel vyšly v zahraničních (Routledge, Springer) i českých nakladatelstvích (Wolters Kluwer, Leges, Academia, MUNI Press).

Pavel Kandalec absolvoval magisterské studium v oboru Právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v roce 2007 a na téže fakultě získal v roce 2012 titul Ph.D. Dále též získal v roce 2011 titul LL.M. v oboru Právo na Právnické fakultě TU-Dresden.

Na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU vyučuje předměty Státověda, Ústavní právo a Lidská práva a soudnictví, a dále je garantem předmětů Lidská práva a dokumentární film a Lidská práva v trestním řízení.

V posledně uvedeném předmětu předává studentům též své praktické zkušenosti z advokacie, kde působí od roku 2011. Ve své advokátní praxi se zaměřuje na veřejné právo, tj. zejména na zastupování v trestním řízení, před správními soudy i Ústavním soudem. V minulosti působil též jako asistent soudce Nejvyššího správního soudu.

Dlouhodobě se zabývá problematikou státního občanství a podnikl v této oblasti několik výzkumů. K těm zahraničním patří jeho výzkumné cesty (Etiopie/Eritrea v roce 2010, Kosovo 2010) a dále je také národním zpravodajem za Českou republiku v rámci European Observatory on Democracy při Evropském univerzitním institutu ve Florencii. V České republice podnikl za podpory GAČR výzkum udělování českého státního občanství, což završil monografií Naturalizace v České republice (2018).

Věnuje se nadále i tématům z oblasti trestního práva. Je školitelem Ondřeje Klabačky, jenž v rámci svého doktorského studia provedl obsáhlý výzkum problematiky podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 

V září 2024 vystoupil jako přednášející za Českou republiku na Justiční akademii v Trevíru k tématu českého správního soudnictví.

Alžbeta Králová absolvovala magisterské i doktorské studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Současně vystudovala bakalářské obory evropská studia a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Na katedře působí jako odborná asistentka. Současně na fakultě vede Centre for Migration Studies.

V minulosti působila na oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu a doteď působí jako právnička Kanceláře veřejného ochránce práv. Její výzkumné aktivity se zaměřují na otázky azylového a migračního práva a na otázky soudnictví.

Mezi své nejvýznamnější publikace řadí článek “Legal Remedies in Asylum and Immigration Law: The Balance Between Effectiveness and Procedural Autonomy?” v Central European Public Administration Review nebo kapitolu v monografii Constitutional Review in Central and Eastern EuropeJudicial-Legislative Relations in Comparative Perspective (Routledge 2024, společně s Katarínou Šipulovou). Z českých časopisů publikovala v Právních rozhledech nebo v Časopise pro právní vědu a praxi. Opakovaně přispěla i do Ročenek uprchlického a cizineckého práva s příspěvky “Utajované informace v cizineckých řízeních – balancování mezi bezpečnostními zájmy a právem na spravedlivý proces” (2022, společně s Josefem Stehlíkem), “Právní moc a její odklad – sporné aspekty v kontextu cizineckého zákona” nebo “Vliv unijního práva na systém opravných prostředků v cizineckém právu”.

Jan Petrov je odborným asistentem na Katedře ústavního práva a politologie. Zajímá se o srovnávací ústavní právo, ústavní teorii a mezinárodní soudy. V současnosti působí také jako asistent soudce na Ústavním soudu. Před tím, než rozšířil řady katedry, pracoval na Oxfordské univerzitě (The Queen’s College), Ústavu pro otázky soudnictví a na Nejvyšším správním soudu. Krom studií na Masarykově univerzitě získal titul LL.M. na New York University School of Law jako Hauser Global Scholar. Jeho texty byly publikovány např. v International Journal of Constitutional Law, European Constitutional Law Review, European Journal of International Law, International Journal of Human Rights či Theory and Practice of Legislation.

Je soudkyní Evropského soudu pro lidská práva a odbornou asistentkou Katedry ústavního práva a politologie na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, členkou vědecké rady Právnické fakulty Karlovy univerzity a Akademického sněmu Akademie věd České republiky. V minulosti působila jako advokátka, soudkyně Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, členka Legislativní rady vlády, Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU a byla náhradnicí členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva, tzv. Benátské komise. Publikuje o lidských právech, je spoluautorkou několika knih – např. Mužské právo aneb jsou právní pravidla neutrální?, Lidská práva starších lidí, Évolution des rapports entre les ordres juridiques de l'Union européenne, international et nationaux. Komentář zákona o protiprávnosti Komunistického režimu a o odporu proti němu, Budoucnost státu?, Lidská práva: (Ne)smysl české politiky, Komentář Listiny základních práv a svobod.

Katarína Šipulová je vedoucí Ústavu pro otázky soudnictví. Katarína získala doktorát na Katedře evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a titul MSt v oboru Socio-legal research na Oxfordské univerzitě. Její výzkum se soustředí na soudnictví, resilienci soudních institucí, otázky demokratizace, tranzitivní spravedlnosti (zejména východní Evropy) a mezinárodního práva lidských práv.

V minulosti působila jako vedoucí oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu, kde také vedla několik výzkumných projektů zaměřených na vnitrostátní implementaci práva Evropské unie. Je členkou Výboru pro základní práva a předcházení diskriminaci Rady vlády pro lidská práva a členkou Oxford Global Society a spoluzakladatelkou pracovní skupiny ICON-S Neformální instituce a soudnictví. Aktuálně také působí a v řídícím výboru skupiny Právo a Soudy Evropského konsorcia pro politickou vědu a ve středo- a východoevropské sekci ICON-S.

Publikovala v Regulation & Governance, ICON, EuConst, Europe-Asia Studies, Hague Journal on the Rule of Law, German Law Journal, nebo Netherlands Quarterly of Human Rights.

Zuzana Vikarská vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získala magisterský titul a později i Ph.D. v právní teorii. Svá studia obohatila o Erasmus pobyt na KU Leuven v Belgii (právo EU) a postgraduální studium na Oxfordské univerzitě (medicínské právo, filozofie práva a evropské právo). Postupně sbírala praktické zkušenosti v různých profesích - především proto, že dlouho nevěděla (a trochu vlastně pořád neví), kterou cestou se chce vydat.

Akademickou dráhu zahájila jako výzkumná asistentka na KU Leuven a později doktorandka na Oxfordské univerzitě. U toho působila na drovný úvazek v advokacii u Havel & Partners se specializací na medicínské a evropské právo. Když přišel čas na první slovenské předsednictví v Radě EU, zkusila si diplomatickou práci v Bruselu. Díky následnému přesunu do Brna mohla nahlédnout i do justice, kde pět let působila jako asistentka ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové. S ohledem na odchod své "šéfové" do Štrasburku se Zuzana rozhodla složit advokátní zkoušky, aby zůstala v kontaktu s právní praxí. Přesto se v létě 2023 ještě jednou vrátila do justice a zapojila se do "rozjezdu" týmů nových ústavních soudců Jana Wintra a Kateřiny Ronovské.

Ze všeho nejvíc se ale Zuzaně líbí ve světě akademie. Od ledna 2017 působí na Katedře ústavního práva a politologie, kde se věnuje především výuce, zároveň ale profituje z akademické volnosti a ráda tráví čas na kratších i delších zahraničních pobytech (Nizozemí, Lucemburk, Izrael, Kypr, Anglie...). Aktuálně také vede tříletý grantový projekt DialogUE zaměřený na předběžné otázky. V roce 2023 získala ocenění Flamma pro inspirativní právničky a Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy.

Během studentských let vedla spolek Common Law Society a je dlouholetou členkou (a bývalou předsedkyní) České společnosti pro evropské a srovnávací právo. Ve své práci se pohybuje na pomezí ústavního a evropského práva, přičemž ji nejvíce baví témata, která se týkají obojího. Dosud publikovala zejména v českých časopisech, ale postupně se snaží prosadit i v zahraniční publikační komunitě. Ať už si připravuje výuku, nebo se pokouší psát, dveře její kanceláře (253) jsou téměř pořád otevřené - a to pro všechny.

Ladislav Vyhnánek působí jako odborný asistent na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU. V minulosti působil 15 let jako asistent soudců Ústavního soudu. Právo studoval na Masarykově univerzitě a New York University School of Law. Významnější stáže a pracovní pobyty absolvoval mj. v Kodani a Heidelbergu. Zajímají ho zejména otázky spojené s fungováním ústavních soudů, ale nenudí ho v podstatě žádné téma z oblasti ústavního práva a ústavní teorie. V minulosti spolupracoval na projektech věnovaných vlivu judikatury ESLP na vnitrostátní právo (Beyond Compliance) či mimoprávním vlivům na rozhodování Ústavního soudu. V současnosti se podílí na řešení projektu věnovanému systémovým rizikům v rámci institutu SYRI.

V poslední době se podílel mj. na vydání monografií The Constitution of Czechia. A Contextual Analysis (2021; s Davidem Kosařem) a Mimoprávní vlivy na rozhodování Ústavního soudu (2021; s Jaroslavem Benákem, Hubertem Smekalem, Monikou Hanych a Štěpánem Janků). Časopisecky v posledních letech publikoval např. v The International Journal of Human Rights, Heidelberg Journal of International Law, German Law Journal, časopise Právník či Časopisu pro právní vědu a praxi).

Marie Zámečníková vystudovala právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, tamtéž absolvovala doktorské studium v oboru Ústavní právo a státověda pod vedením prof. Jana Kysely. Za své studijní aktivity a výsledky získala Cenu prof. JUDr. Karla Engliše pro nejlepšího absolventa společenskovědních oborů Univerzity Karlovy. Během studia také absolvovala několik zahraničních pobytů a stáží, včetně praxe ve Spolkovém sněmu v Německu a v rakouském Parlamentu. V rámci akademické činnosti se dlouhodobě věnuje zejména otázkám zákonodárství a jeho aktuálním problémům, s důrazem na vady zákonodárného procesu a parlamentní diskuse. K tomuto tématu publikovala řadu odborných článků a také monografii Vady zákonodárného procesu a zákonů v České republice, Německu a Rakousku. Dlouhodbě se zaměřuje na ústavněprání, politické a parlamentní uspořádání německy mluvích zemí a na související komparační otázky.

Vedle akademické činnosti působí od roku 2017 také jako advokátka v česko-německé advokátní kanceláři, kde se soustředí vedle práva tuzemského také na přeshraniční právní problémy, zastupování zahraničních klientů a komparaci s rakouským a německým soukromým právem. V této souvislosti přednáší pro německé advokátní a hospodářské spolky o českém právním prostředí a problematice přehraničních smluvních vztahů.

Patrick je postgraduální vědecký pracovník na Právnické fakultě Masarykovy university, jak na Katedře ústavního práva a politologie, tak i na Ústavu pro otázky soudnictví, a také odborným pracovníkem Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). Na Boston University School of Law získal titul J.D. a na Université Panthéon-Assas, Paris II. titul LL.M. a na College of William and Mary titul B.A. Patrick se ve svém výzkumu zajímá o proces soudního rozhodování, mezinárodní soudy, lidská práva a ústavní právo. Odborné články publikuje v časopisech Stanford Journal of International Law a Nordic Journal of European Law. Patrick přináší pracovní zkušenosti z Ústavního soudu ČR, Evropské investiční banky a z International Residual Mechanism for Criminal Tribunals v Haagu.

Kancelář 150, k zastižení 8:00 - 15:00